Generální kapitula pallotinů v Římě se v roce 1947 zasadila o beatifikační proces polských a německých mučedníků z období nacismu, mezi nimiž byl jmenovitě uveden i P. Henkes.
Tento počáteční impuls však zcela vyšuměl, protože veškerou pozornost brzy přitáhla beatifikace Vincence Pallottiho a o třináct let později jeho kanonizace. Pateru Henkesovi hrozilo zapomenutí.
Nový silný impuls k blahořečení P. Henkese vzešel z řad bývalých kněží-vězňů z Dachau po jejich setkání s papežem Janem Pavlem II. v roce 1980 ve Fuldě.
Ein neuer starker Impuls, P. Henkes selig zu sprechen, kam aus den Reihen der ehemaligen Priester-Häftlinge von Dachau nach ihrer Begegnung im Jahr 1980 mit Papst Johannes Paul II. in Fulda.
V roce 1985 tato skupina kněží požádala limburského biskupa o zahájení procesu blahořečení P. Henkese. Pallotini se však nemohli rozhodnout, protože truchlili nad pěti mrtvými, kteří zemřeli v důsledku nacistického násilí. Někteří však spolu s přáteli a příbuznými vytvořili Kruh přátel Richarda Henkese.
Průlom pro Pallottini přinesly dvě iniciativy z České republiky. První byla účast plzeňského biskupa Františka Radkovského na oslavách padesátého výročí úmrtí P. Richarda Henkese na Filozoficko-teologické vysoké škole pallotinů ve Vallendaru v roce 1995. Jeho jasné prohlášení: P. Henkes by měl být blahořečen.
Dne 17. 1. 2001 napsal jménem České biskupské konference dopis provinciálovi Limburské pallotinské provincie, v němž se vyslovila pro blahořečení P. Richarda Henkese a přislíbila mu podporu. Provinční shromáždění 2001 přijalo velkou většinou odpovídající návrh konference.