Nyní jsem šťastně přistál zde v kasárenském táboře. Nenapadlo by mě, že se vše odehraje tak rychle. Ale jsem ráda, že ten čas nadešel. Myslím, že se tu už neztratím jako o minulých prázdninách. Při tom všem shonu není čas na nic, co není součástí služby. V těchto dnech jsme se pustili do pečení a neustále opravujeme a uklízíme pokoj. Také jsme trochu vrtali a zítra se chystáme na písek. Náš seržant je slušný chlap a katolík. Lidi jsou taky hodní, až na pár, které můžu popsat jen jako prasata. Po těch ovšem jde všechno. Uvidím, jestli se mi nepodaří dostat se vůdci na záda. Dnes jsme měli od čtyř hodin volno a měli jsme zůstat v salonu. Šel jsem ven a prohlédl si náš tábor. Díky bohu se toho moc neděje. Příští neděli jedu pokud možno do Darmstadtu. 23.6. Dnes jsme poprvé cvičili na písku. Mám kosti jako polámané. Přesto jsem v duši šťastný. Můj duchovní program jde stále pomalu. Ranní modlitbu konám jen krátce, protože okolnosti to jinak nedovolují. Pokusím se však sloužit mši svatou a přistupovat ke svatému přijímání, zatímco v salonu probíhá bohoslužba v tichosti. To musí být snadné, jako musí být snadné všechno v armádě. Večer se pomodlím jako obvykle a pomodlím se růženec. Přes den je těžké cokoli dělat. Pokud tam chci něco dělat, potřebuji ještě čas, rozjímání a sbírku. Když se chce, dá se toho dělat hodně. Dělám také milosti, zatím krátce a s odkrytou hlavou. Moje částicová ex. mi dělá hodně starostí. Třikrát denně jsem měla úkon důvěry v Matku Boží. Myslím, že je to by bylo, kdybych se umrtvovala ve smyslnosti, co nejsvobodnější vyznání mé víry. Člověk tu a tam slyší posměšky. Ale díky Bohu je náš kaprál katolík a nejrozumnější člověk v celém táboře. Ale o tom si promluvíme později. Ale teď už chci skončit, jinak budu psát každý den pět řádků jako Kubisch. Musím jen říct, že se mi tu daří docela dobře, přesně tak, jak bych si přál. Když se mi nedaří, jak bych si přál, moje nebeská Matka mi poskytuje útěchu a osvěžení. Pak si na mě asi vzpomenou i v Šenštátu.

Posílám vám srdečné pozdravy pro dnešní den
Zůstávám ve věrné vděčnosti a odevzdanosti.
Váš, Henkes / /
Přikládám svůj program z poslední prázdninové doby.

Obdržela jsem Vaše cenné řádky. Jak je to dobré a jak mě to povzbuzuje v mé práci, která je zde tak obtížná. Vaše Ctihodnost se těší na mé zaslání v duchovní agendě. No, nahrávání šlo docela dobře, ale já už jsem trochu vlažný. Přinejmenším věřím, že jsem mohl udělat víc, ba mnohem víc, kdybych měl více vůle, která by mě hnala kupředu. Takže musím ještě cvičit. Bylo by také dobré, kdyby mi Vaše Ctihodnost uložila / / pokání za body, ve kterých jsem pracoval špatně. Smyslnost je vždy velkou překážkou mé práce. Zpočátku jsem si myslel, že jsem zde zcela v bezpečí; nyní však musím mluvit jinak. Nebezpečí jsou zde veliká. Soudruzi v salonu jsou samá prasata. Ani ve snu by mě nenapadlo, že budu muset někdy poslouchat takové řeči, jaké používají. že je někdy budu muset poslouchat. Nadřízení nejsou v tomto ohledu o nic lepší, s výjimkou našeho desátníka. Ale ostatní, spolu s poručíky. jsou v mých očích prostě svině. Ale něco takového je pro / / mladého rekruta dost špatné. Mladý rekrut. Ale jsou tu i další nebezpečí. Lékařské prohlídky, koupání atd. tak, jak se to dělá tady, není pro mladé srdce dobré. Pro mladé srdce. Vždycky mě to strašně rozčiluje, zatímco ostatní se tomu smějí a posmívají.

Posmívají se tomu a smějí se tomu. Vlastně jsem si na to chtěl udělat speciální zkoušku, ale nedokázal jsem nic správně pochopit. Ale snažil jsem se to zabít, jak to jen šlo. Možná. Co nejvíc jsem se vyhýbal návštěvám divadla, kina a jídelen. To jsem pocítil hned. Jednou jsme šli se společností do kina na film Budiž světlo. Vaše Ctihodnost možná tu hru zná. Velmi mě to nadchlo. / Teď už musím myslet na konec, protože mám ještě hodně co psát. Bude brzy brzy nová M.T.A.? Nemám už co číst a nemám index FeldBibl . Příští neděli přemýšlím, že pojedu na dovolenou. Čas rychle utíká a a je tu docela hezky, ale člověku se občas zasteskne po domově. V naději, že brzy obdržím něco ze Schönstattu.

S pozdravem
S pozdravem, Richard Henkes

Obdržel jsem Vaši poštu. Srdečně děkuji. Vždycky jsem Ti chtěla napsat, ale nemohla jsem to udělat, částečně kvůli své náročné práci v poslední době a částečně kvůli jisté nedbalosti. Snad mi to odpustíte. Myslím, že čas mi v blízké budoucnosti dovolí více.

Pro náš pracovní plán jsem toho udělal velmi málo. Pouze / / svůj názor jsem Svůj názor, a to ten, že jsem se rozhodl pro obecnou oblast práce. Rozhodl jsem se. Teď jde jen o to, co. Už jsem přemýšlel o "Ideální koncepci. vojenského života" nebo "Osvěžení naší mariánské lásky, aby nás chránila před mnohými morálními nebezpečími vojenského života". To druhé se mi líbí nejvíc. Je těžké čelit morálním nebezpečím. Takhle bych si to nepředstavoval, když už jsem to tady zažil. Nemorálnost je takříkajíc každodenní potravou vojáků. Od rána do večera pořád / / stejné řeči a stejné nesmysly. No, u vás to nebude jiné. Většina vojáků v naší rotě je ze Siegerlandu a jsou extra drzí a chlubí se, jak často udělali to a to, o čem se nechci zmiňovat. Zatím jsem jim všem dal pěkně zabrat, když za mnou přišli. Díky bohu, že o mé profesi nikdo nic neví. Jinak bych toho musela snášet ještě víc. Těmto lidem je jedno náboženství atd. člověk musí být velmi opatrný. Musíte být velmi opatrní. Jak je to s vaším / / školením? Zítra uzavíráme čtvrté cvičení. Zbývá nám už jen zákopová válka a bojový výcvik. Na to je náš písek jako dělaný. Čeká nás také výcvik na kulomety a minomety. Ale myslím, že nás pošlou jako potravu pro děla... jako potrava pro děla. Už nejsi člověk. Doufám, že se vám daří dobře. Až budu mít delší dovolenou, přijedu také do Šenštátu.

Zdravím všechny, zvláště
Kašpar a ty
Tvůj spolubratr sodalista Richard
N.c.p.p. b.V.M.

Dopisy, které jsem v neděli poslala z domova, již pravděpodobně dorazily. Napsat těchto pár řádků mě stálo hodně úsilí. Ale nebýt stesku po domově! Minulý týden jsem opět hluboce pocítil, jak šťastně žiji pod vedením Vaší Ctihodnosti v klášteře. Po celou dobu jsme měli namáhavou službu bez trochy času na občerstvení ducha. Navíc jsme se museli potýkat se špatnostmi a nepořádky našich představených a spolubratří. Ve čtvrtek jsme nečekaně měli kostel. Mladý kaplan z Darmstadtu sloužil bohoslužbu v kasárnách a měl dojemné kázání. Hned mě napadlo, že v těchto dnech musí být Den sodality a že Vaše Ctihodnost bude mít v malé kapli slavnostní projev na počest naší nebeské Ochránkyně. Ale pak se mi tak zastesklo po drahé matce mého mládí, že mi po tvářích stékaly slzy. Ach, tolik to bolí v srdci, být tak sám a zmítat se bez cíle a bez směru ve víru zlého světa. - Vždycky jsem si představovala, že všechno bude tak snadné. Teprve teď cítím své chyby; svou nedbalost a povrchnost v sebevzdělávání. Ale teď, když to cítím, je už pozdě. Mohu se / / spoléhat jen na vyšší moc, na moc své matky. Ona bude nejspíš jedinou pomocí, která mi zbývá. Mám opravdu jen jedno přání, a to vzít si několik dní volna a odjet na důkladné ústraní - to by mé ubohé duši moc prospělo. Zatím jsem se vždycky dobře držela, ale moje duše se stala tak křehkou a vyprahlou, že už se žádné dobré předsevzetí neuskuteční. Od posledního příspěvku jsem neplnila svůj duchovní program. Často jsem se o to pokoušela, ale právě křehkost a vyprahlost mého ducha vše převálcovala. Velkou měrou se na tom podílela i extrémně / / namáhavá služba. Bohužel jsem nemyslel ani na své jednotlivé zkoušky. Jak k tomu mohlo dojít? Doufám, že teď začnu zase pracovat, nakolik mi to služba dovolí. Věřím, že mi opět pomůže úzký kontakt s kolegy sodalisty a dobré rady od Vaší Ctihodnosti. O zbytek se postará moje nebeská Matka. A tak Opět jsem se vyjádřil dobře. Ó, jak jsem za to šťastná! Kéž bychom spolu mohli mluvit jen jednou? Pokusím se udělat všechno pro to, abych dostal delší dovolenou.

Pro dnešek vás opouštím s pozdravem.
Váš reverend Richard, nejdražší

Už nějakou dobu se dívám do měsíce a rozjímám o tichu přírody. Před člověkem se ve večerním světle vynořuje minulost se svými krásnými i hrůznými obrazy a údolím se vznáší šedá mlha, která hrozí temnou budoucností. Je pochopitelné, že se nyní nacházím na přelomu, srovnávám minulost a budoucnost, ohlížím se zpět a sleduji, co mi přinesou nadcházející dny. Ve svém vývoji jsem pochopil tak hluboce, jako právě teď, a kdybych tu teď měl rodiče, vyptával bych se jich na všechno až do nejšedivější minulosti, protože chci vědět, kde jsem silný! Čistě teoretické potíže byly prozatím odsunuty, pravděpodobně s ohledem na nadcházející // práci, ale určitě přijdou znovu, možná velmi silně, přijdou, až poprvé narazím na realitu. Přál bych si, aby to přišlo brzy, alespoň dokud budu mít ještě duševní pružnost na bádání. Den za dnem si všímám, že otázky, které mě dosud zaměstnávaly, nebyly vyřešeny. Někdy, když někdy zcela odevzdám práci milosti, náhle mě napadne myšlenka: "Děláš nesmysly, kde máš záruku správnosti svého počínání?" A myšlenka zůstane na chvíli utkvělá. Není to jen pokušení. Chci však počkat, vyčkat a naslouchat Božímu hlasu. Vlastně jsem celý dosavadní život přemítal, vždycky jsem hledal rovnováhu mezi ideálem a životem a - nikdy jsem ji nenašel. Nejspíš to tak bude i v budoucnu, nejtěžší a nejnebezpečnější budou hodiny, kdy mě moje očekávání poprvé oklamou. Už jsem se snažil vytvořit si představu o kněžství, kde je zklamání, pokud není vyloučeno, přece jen vzdálenější. Mou nejsilnější stránkou je ochotná oběť lásky. Z lásky. Chci se stát především obětavým knězem, nositelem kříže pro druhé. Tuto oddanost musím zušlechťovat, aby se nestala obětí stvoření. Musím ji odvést od krásné tváře k nápadné potřebě a chtít svou lásku rozšířit jen na pohrdání a zapomnění. Zatím jsem si nezapsal žádné rekolekční předsevzetí, ani to nedělám, protože je to pro mě příliš těžké. Ani předsevzetí jsem si zatím mnoho nedal, protože se mi moc nechce, ale chtěl bych shrnout to hlavní. Přednášky, které zatím proběhly, jsou velmi dobré, ale chtěla bych říct, že chybí celek a musím se o tom přesvědčit sama. Rekolekce mě baví, protože slyším spoustu věcí, které jsou opravdu velmi užitečné, protože otec Lukáš je velmi psychologicky zaměřený a má mnoho zkušeností.

Nevím, co přijde, ale s násilím vášně, jak ji mám, jsem / / přesvědčen, že mohu hodně dokázat, pokud s ní nesejdu z cesty. Větší potíž je v tom, že někdy mé vnější chování neodpovídá mým vnitřním myšlenkám a pocitům. Jakkoli jsem vnitřně jemný, někdy je mé chování opravdu drsné. Musím se tedy přetahovat, abych si pastorační péči nepokazil. Zpočátku to nebude tak zlé, protože se to stane, až když mě lépe poznají. Snad mi Bůh pošle mnoho lidí s velkou nouzí, pak mé srdce zůstane něžné a soucitné. Pak budu mít zcela jistě i něco pro své city, které tak silně volají po uvolnění. Zatím je mi to všechno tak nejasné, protože nevím, co může přijít. Ctihodní se modlí a žehnají mému životu a práci a naše nebeská Matka mě, své bolestné dítě, ochrání.

Ctihodnosti ! Dnes v poledne jsem očekávala trochu spánku, takže teď mohu zase psát. Ale nechci, aby to bylo příliš dlouhé, alespoň chci dát Sandmännchenovi příležitost, aby splnil svou povinnost. Utinam fiat! Ale někdy bych mohl dát subjunktiv Singerfeld? Bohužel. Dnes se v jedné přednášce mluvilo vždy o mírnosti, pokoře, horlivosti pro duši. To je všechno hezké a pro kněze velmi, velmi potřebné; ale jaké předsevzetí by si měl člověk udělat. Bylo by toho nesmírně mnoho. Všechno, co jsem zatím slyšel, a bylo to velmi solidní, mě vlastně přivedlo k rozhodnutí více oživit své P.I.. Když se budu snažit a pracovat tady, tak mám všechno, pak se nemůžu rozpadnout. Jistě by se pak moje P.I. muselo stát ještě více, mnohem více normou života. Poslední dobou se mi to zdá velmi zvláštní. Když takto sladím své sebeposvěcení s mým apoštolátem, pak vzniká zcela určitá základní nálada. Napadá mě, že se nemohu posvěcovat sám (zkušenost!!), že to musí udělat Bůh //, jeho milost; musím naslouchat jeho hlasu, cítit jeho působení. V práci na druhých: nemohu nic dělat, Bůh působí svou milostí, mohu být jen obětí duše za druhé, nositelem kříže, bleskosvodem Božího hněvu; když jsem vykonal pokání za druhé, pak je cesta pro Boží milost volná. Dříve jsem chtěl všechno dělat sám, ale teď vidím, že nemohu dělat nic,

Teď vidím, že sám nic nezmůžu, ale je tu jedna věc, kterou mohu obětovat pro druhé. Dělám v tom také fiasko? Dnes se jen modlím: Matko pracuj, tvoř v duších, Spasiteli dej milost a posvěť lidi. Mohl bych své P.I. lépe přizpůsobit této myšlence? V tomto smyslu by to mělo být mé nejúčinnější předsevzetí a den, kdy mé P.I. nebude normou a životem, bude pravděpodobně znamenat změnu pro můj vývoj. Své kněžské svěcení hodlám uskutečnit jako obnovu svého zasvěcení Matce Boží. Pokud si mě vezme jako nástroj, a ona si mě bere, pak chci být šťastný i v pokušení, kříži a utrpení. Matka mi to dává jako požehnání.

Vaše Eminence, požehnejte i mně. Moc vám děkuji.
6 25. června Pozdravy a požehnání Vaše, P. R. Henkes P.S.M.

Nezlobte se na mě, když vám pro jednou napíšu důvěrně; koneckonců jsem v situaci, kdy člověk v tomto ohledu nic víc nežádá, a kromě toho jste se o mě vždycky starala tak mateřsky, že si tu důvěrnost mohu dovolit. Jistě jste slyšela, že jsem už sedm týdnů v ochranné vazbě. Každý den očekávám nějaké rozhodnutí a může to být k lepšímu nebo k horšímu. Mám-li pokračovat v cestě, kterou šli jiní přede mnou, pak byste měli vědět alespoň o věcech, které jsou stále s vámi. Pokud by se mi něco stalo, pak je vám vše k dispozici. Nemám vůči nikomu žádné závazky. Použijte všechno prádlo a knihy, jak se vám zlíbí.

Bude vás zajímat, jak se mi daří. Dodnes jsem na samotce, což je velmi náročné na nervy, ale přesto jsem duševně i fyzicky zdravý. Kromě dvakrát týdně mohu jít každý den ke svatému přijímání, což je pro mě velkou útěchou, a už několik dní smím chodit pracovat alespoň do jiné haly, kde mohu mluvit. Ale stále to zůstává křížovou cestou. Na začátku jsem se modlil za svobodu, teď už jsem se rozhodl, a pokud budu muset jít do tábora, budu říkat Deo gratias stejně jako při zatčení. Koneckonců musím být schopen praktikovat to, co jsem kázal ostatním v ústraní. Až do dnešního dne mě Pán Bůh viditelně chrání, proto se budoucnosti nebojím. Bůh mi bude i nadále dávat svou milost. Mé spisy čekají na rozhodnutí v Berlíně. Udělal jsem, co jsem mohl, a venku se mě také snažili najít, ale dnes nevíte, na čem jste. Člověk je vydán na pospas lidské zvůli, a tak jediné, co má ještě smysl, je radikálně se odevzdat Bohu. Pro všechny ty, kteří mi byli kdysi svěřeni, nebude zbytečné, abych za ně šel cestou. Je na místě, abychom my kněží dnes následovali Spasitele do Getseman a možná i na Golgotu. I vy se za mě budete modlit, to vím. Proto se už nebojím. Chci jen brzké rozhodnutí, protože čekání mě unavuje. - Jak vidíte, našel jsem i východisko. Ale nepokoušej se mi sdělovat žádné zprávy, je to příliš nebezpečné, a o tom dopise nesmíš říct nikomu jinému než své sestře, dokonce ani našim lidem! Můžeš ale vyřídit mé pozdravy slečně Diel, vím, že se hodně modlí.

Jestli se dozvíš, že přijedu do tábora, splň mi ještě jedno přání. Víte, že jsem žil v napjatém vztahu s otcem Hagelem. Prosím ho svým jménem, aby mi to odpustil, ale především, že jsem se o tom již vyjádřil ostatním. Vinu, která je na mé straně, si nechci vzít s sebou. Už dávno jsem mu odpustila a ráda bych mu to řekla sama, ale jsem člověk, pro kterého je to velmi těžké. Je to pýcha a i za to by mi měl odpustit. Nemyslím si, že mám co napravovat u jiných. Ale chtěl bych vám ze srdce poděkovat za všechno dobré, co jsem od vás zažil. V mnoha chvílích jste mi byla matkou a od Pána Boha jste si toho hodně zasloužila. On bude vědět, jak se vám odvděčit. Teď se o mě nebojte, až budu propuštěn, napíšu vám, jinak se můj osud dozvíte jinak. V modlitbě zůstáváme stále spolu. Když večer uděluji požehnání svému lidu, jsi mezi nimi i ty. Chci vám říci, že tu nejsem proto, že bych snad byl příliš ostrý, ale opravdu jsem se stal obětí svého povolání. Jinak by to všechno bylo nesnesitelné. Pozítří, 26., mám narozeniny, tak na mě myslete obzvlášť. Jen se modlete, aby mi Bůh i nadále dával sílu. Přeji vám i vaší sestře všechno nejlepší. Buďte i nadále ke každému knězi hodní, jako jste byli vy ke mně.

Mé požehnání a srdečné pozdravy Vaše, R. H.

Cestou do Salcburku se Vám snažím předat vzkaz. Zítra, desátého, dorazím. Tentokrát upřímně říkám díky Bohu. Samotná cesta nebyla tak špatná, protože jsem si získal lidi, stejně jako v Ratiboři, ale ty dva dny v Breslau byly hrozné. To zůstane nezapomenutelné. Takové podmínky jsou ostudou. Ostatní stanice byly lepší. V Breslau jsem také potkal jednoho pána z okolí Koselu a jednoho z Krakova. Takže jsme byli tři. Protože jeden z nich měl také něco s sebou, měli jsme dost jídla až do dneška. Zítra tam budeme. Cestou nás všude povzbuzovali a potkali jsme pár lidí, kteří už v Dachau byli. Prý je to tam dobré. Ale člověk musí zůstat nějakou dobu v karanténě a pak už asi nebude mít žádný kontakt. Všechno nám berou, protože odtamtud dostáváme oblečení a prádlo. Takže to nemá velkou cenu, že jsem toho tolik poslal. Sama jsem si směla vzít jenom jídlo. Všechno ostatní se posílalo. Bylo to i dobře, protože kdybychom museli věci nosit během transportu, byla by cesta ještě horší. Řekla bys Paule, aby balíky očíslovala a dala tam lístek s obsahem. A když mi Fritz posílá doutníky, nikdy jich není moc najednou. Nechci, aby to bylo úplně upřímné. Řekni Fritzovi, ať pošle něco ke kouření na dvě adresy. Napsal jsem a podařilo se mi dosáhnout velkých úlev pro sebe i své kolegy. Neměl by se kvůli tomu zlobit. Řekněte mu také, že se modlím, aby byl někdy ušetřen takového transportu. Teď mám obavy ze všeho, co bude následovat, ale dopadne to dobře a já mám vůli a naději, že se zase vrátím domů. Můžete se dozvědět, kdo je se mnou z oblasti Koselu. Je mu 63 let a mám o něj strach. Můj zdravotní stav je v pořádku. Jsem také veselá. Dopis jde jako v R. Nyní Vám přeji vše nejlepší. Pozdravujte ode mne všechny známé a zvláště tetu Paulu a Fritze. Ještě nevím, kdy budu smět poprvé psát. Ale půjde to k tetě P.

Moc děkuji a přeji vše nejlepší. Bůh vám žehnej
Richard

Zatím jsem marně čekal na dopis od Tebe. Snad je to tím, že jsem dostal dopis z Breslau, a proto ten Tvůj nedošel. To by byla velká škoda, protože víš, s jakou touhou čekám na zprávy. Prosím, ať Klára napíše Frln. Gutsfeldovi, Breslau, Nowastr. 12, aby mi nepsala, ale aby mohla poslat tolik balíků, kolik chce. Ostatní lidé mi také mohou posílat balíčky a obec může jednou ukázat, jakou jsem pro ně měl cenu. Jen je třeba dbát na to, aby se nesešly 2 nebo 3. Otec Alois mi v těchto dnech sehnal dobrý kus chleba z Kösenitz. Pozdravuje Vás a doktora Virchova. V příštím balíku mi pošlete moje sluneční brýle. Máme letos hodně ovoce? Minulý týden jsem měl docela rýmu a nechal jsem si znovu rozšířit nos, jak to tam bylo předtím. Už je to docela za námi. Jestli má Klára ještě dextrózu z Bernstadtu, byl bych jí za ni vděčný. Na balíčky se musí napsat "Urgentní". Bude tě to stát o marku víc. ale vyplatí se to. Pokud už nemáte peníze, tak si je klidně stáhněte. To je nejlepší způsob, jak peníze využít. Také mi sežeňte adresu mého bratra Otty, nebo ať mi napíše sám, protože já mu vždycky smím odpovědět. Bude v šoku, až uslyší, že jsem tady a on je už léta na frontě.

Chceš vědět, jak se věci mají. Jsem docela spokojený. Pán Bůh mě vedl cestou a neopustí mě. Možná je to tvrdá škola výchovy, do které vás Pán Bůh vede, ale je to Boží škola a je vždycky dobrá. Lidsky jsou některé věci těžké a obtížné, ale já jsem dost často mluvil o cestě oběti a asi budu mít odvahu uskutečnit to, co jsem řekl ostatním. Možná si ještě vzpomínáte na poslední přednášky v kapli. Nepřeháněl jsem, ale řekl jsem vše až příliš mírně. Buďte teď tak hodní a brzy mi napište. Někdy se mi po vás stýská. Pozdravujte ty, kdo mě znají, a všechny, kdo se na mě ptají. Doufám, že vám budu moci ještě jednou vynahradit vše, co jsem zažil, co je mi drahé. Každý večer jste zahrnuti do mého požehnání a ode dneška každé ráno do svatého přijímání.

Alles Gute wünsche ich Dir und Gottes Segen bei der Arbeit.

Herzlichen Gruß besonders auch an Dr. Virch.
Dein Richard.

Wie steht es mit Fritz Messner? Herzlichen Gruß an ihn.
An Mutter habe ich an ihrem Namenstag viel gedacht.

Drahá teto Paulo! Existuje také způsob, ale je to nebezpečné, protože jsou na to vysoké tresty, ale pokusím se jednou, zda se řádky dostanou k vám. Abych o tom věděla, napište mi příště jeho pozdrav do sekce zásilky. Život zde pak popíšu podrobněji. Dovedete si představit, že v dnešní době člověk více touží po domově, kde se cítí dobře. Také pro práci, kde člověk může opět žít svůj profesní život. Takže tady je to velmi těžké (sic), i když ne tak těžké jako dřív. Momentálně máme hodně práce, ale to se zlepší už příští týden. Práce také nebude tak špatná, jen člověk chce dělat něco podle své profese. Nejtěžší je být si tak blízko při bydlení a spaní. A vždy jich je víc. Už tak mi bylo zatěžko zůstat doma v bytě a víte, jak jsem byl neustále na cestách, a teď máte k dispozici jen asi 600 metrů dlouhou táborovou silnici, po které se ve volném čase pohybuje až 15 000 lidí, záleží na čase, a všude jste obklopeni ostnatým drátem nabitým elektřinou. Kromě toho je každých 50 metrů umístěn sloupek. Nikdy nezapomeneš, že jsi trestanec. Zapomínáte Nejsou to šaty, co je dělá výjimečnými. Člověk si zvykne nosit pruhovanou pánskou uniformu a tady se s ní ani nevyznamená. Takhle jsem byl ve městě Dachau a v Mnichově. Lidé jsou spíše pro nás než proti nám, toho si vždycky všimnete, když jednáte s civilisty. Pokud mohou, dávají nám různé věci. V táboře můžete získat spoustu věcí, říkáme, že organizováním. Chléb a tabák jsou platidlem. Nesmíte se však nechat chytit. Ale časem se zjemníte (sic). Nicméně celá věc zůstává těžkým životem plným obětí. Zbavit lidi svobody bezdůvodně je ta nejhorší věc.

(zde se dopis přerušuje! pozn. red.)

Protože ode mě nedostáváte mnoho zpráv, rád bych vás vzal na zakázanou cestu. Cesty psaní. Je obtížné projít strážním a elektricky nabitým ostnatým drátem. najít způsob. Nakonec se ale staneš mazaným jako liška. Můžete z toho nemluví s ostatními lidmi a pouze matka a sourozenci (sic) aby vás o tom informoval. Píši vám, aby se neobjevilo stejné jméno. Matka se o mě bude hodně bát, ale já nechci, aby se bála. Fyzicky jde Mám se dobře, skoro bych řekl, že velmi dobře, protože nachlazení, rýma, které S chladnými ročními obdobími není třeba počítat. Dále (sic) mou komunitu velmi dobře pro mě, že nemám potřebu. Také jsi mi již dal všichni něco poslali. Měl jsem z toho radost, protože to pro mě bylo znamení, že se mnou chcete být ve spojení. Anna si ho musela schovat pro sebe, protože Vím, jak to potřebuje. Řekni jí, ať mi nic dalšího neposílá, jinak bych byl Nechci jí nic vyčítat. Neměla by se bát, že ji kvůli tomu budu mít méně rád. Jak Je těžké popsat, jak se tu cítím. Je to a zůstává život plný obětí. Je těžké být stále pod tlakem, je těžké být stále ve střehu, je těžké udržet si své postavení. těsné soužití, obtížná neznámá práce, obtížná odloučenost od lidí. a práci, kterou dělám ve svém zaměstnání. Nepopírám, že se mi často stýská po domově. a v myšlenkách jsem s vámi a s mou komunitou. Ale na druhou stranu Musím přiznat, že všechno je velká milost. Cítíme, že jsme pod viditelnou Boží ochranu, a pokud i my jdeme křížovou cestou, pak se nám Spasitel s námi. Jinak by to bylo nesnesitelné. Mám také firmu Přesvědčení, že toto je pouze příprava na nové úkoly ve svobodě. Kdy to přijde a jak to přijde, ví jen dobrý Pán. Proto to dělám zde i venku, že se odevzdávám dobrému Pánu. To je vždy nejlepší způsob. Pokud mi chceš jednou napsat, musíš dopis poslat v balíčku. skrýt něco tak, aby to nebylo na první pohled vidět. Ale nezmiňujte se o ničem z sem. Matku obzvlášť srdečně zdravím. Myslím, že to pro ni nebude snadné. Nemělo by to být jen smutkem, ale také velkou milostí. Ať si vždycky říká, že já Patřím Spasiteli a on mě vede. Lidé jsou pouze Božími nástroji. Hodně se za sebe navzájem modleme. Mé požehnání je vždy s vámi

Teď vám přeji vše nejlepší. Doufejme, že se brzy opět uvidíme. Do té doby Možná se vám ozvu oklikou. S pozdravem všem (sic)
S vděčností. R.

Dnes je třetí adventní neděle a já vám chci něco napsat. Až přijdou tyto řádky, Vánoce už možná skončí, ale na tom nezáleží, protože víš, jak na tebe myslím. Maminko, přeji Tobě i všem Tvým bratrům, sestrám a příbuzným srdečné Vánoce, především aby konečně nastal mír a abychom se mohli znovu setkat. Postupně to trvá příliš dlouho a nebezpečí se nezmenšuje, ale nechceme ztratit víru v Boha. Jsme vystaveni zkoušce, ale Bůh ví, proč to dělá. Zpráv o vás je poměrně málo, což se nedá nic dělat. Teta Paula toho moc neuslyší a nebude mít moc času na psaní. A za psaní černým písmem jsou velmi vysoké tresty, takže je lepší mlčet. Ale to nezbavuje stesku a stesku po domově. Paula se o mě zatím starala dobře a doufám, že bude mít příležitost tak činit, dokud to bude nutné. Jinak by to dopadlo špatně. Z vodové polévky se přece nedá žít. Díky Bohu si nemůžu stěžovat a je dojemné, jak se o mě moje komunita stará.

I zde se některé věci změnily a podmínky se v mnoha ohledech změnily v náš prospěch. Člověk se může odvážit něco udělat a práce je lidská. Když dojde k obtěžování, člověk si všimne, že je to spíše ze zoufalství, protože vše souvisí s politickou situací.

V poslední době jsme zažili mnoho krásných oslav. Dnes jsme dokonce měli kněžské svěcení. Dokážete si to představit? Na Boxing Day budeme mít první mši svatou, ale kněz nebude u oltáře příliš často, je vážně nemocný s plicní chorobou a je velmi pochybné, zda ho rodiče uvidí jako kněze. O Vánocích se bude konat první pontifikální mše svatá. Hábity a vše, co k nim patří, se vyrábí zde a žádný biskup nikdy neměl tak levné oblečení. Je jasné, že jsme k němu připoutáni, protože je to (sic!), co nás vždy duchovně povznáší. Ve stísněnosti, v nelidských životních podmínkách je jedinou útěchou a zdrojem síly, jinak bychom si zoufali. Ale právě tak nám dobrý Pán stále znovu pomáhá. A pravděpodobně nám také pomůže k dobrému konci.

Teď mi prokažte další laskavost. Mezitím sem přijel kaplan ze Solné. Až se setkáte se svým kaplanem, řekněte mu to a on by měl být tak laskav a postarat se o to, aby ho jeho kongregace neopustila. Pokud mu něco pošlou, ať mu to pošlou přímo, a ne oklikou přes rodiče, pak by to trvalo příliš dlouho. Má 135 127 bloků jako já. Při psaní však postupujte opatrně. Nikomu jinému to neříkejte. A bude vědět, jak na to. Do té doby ho budu krmit.

Teď vám přeji vše nejlepší. Je již pozdě večer. Pozdravujte ode mne příbuzné. Vždycky na tebe myslím, a když se budeme společně modlit, všechno bude v pořádku.

Sbohem, bratře Richarde.

V těchto dnech jsem dostala dopis od tety Pauly, která mi o tobě také poslala zprávu. Její poštovní směrovací číslo bylo mezitím zablokováno a já už jí nemohu odpovědět. Podle posledních zpráv ještě není obsazen, ale nachází se v bezprostřední frontové oblasti. Ratibor 12 km, Rybnik 20 km, Isleß 25 km, Ostrand 15 km, Troggau 17 km. Nevím, jestli tam Paula ještě je. V každém případě mám velké obavy. Pokud s ní můžete nějak zůstat v kontaktu, budu vám vděčná. Pokud se mi brzy neozvete, budu muset změnit adresu, pak vám napíšu v budoucnu.

Nedávno jsem ti poslal zprávu přes Horbacha. Doufejme, že to bude fungovat. Mezitím se tu hodně změnilo. Na straně skladu, kde pracuji, je epidemie. (sic) vypukla, a aby se dále nešířila, byli jsme zcela izolováni. Jsem tedy oddělen od ostatních a mohu s nimi komunikovat jen oklikou. Jeden z nich hraje každých pár dní Tarsizius (sic), takže nejsem úplně opuštěný. Jinak je to tu dost špatné. Lidé hromadně umírají, protože jsou zcela vyhladovělí. Jsou to pak jen kostry. Je to příšerný obrázek. Nechal jsem se očkovat proti břišnímu tyfu a doufám, že mě Bůh ochrání. Fyzicky jsem na tom také docela dobře. A pak doufáte, že to nebude trvat tak dlouho. Až se Horbach vrátí, můžete mu předat balíček. Od Strandorfu nemohu očekávat nic jiného. Otto je šťastně zpátky v Německu. Doufám, že jeho zranění není příliš vážné. Pokud tudy Günther někdy pojede, měl by mě navštívit. Jako voják to má povoleno. I když se Otto nebo kdokoli jiný přiblíží. O událostech Pokud jsme dobře informováni, nežijeme tak docela na Měsíci. Člověk se však obává, jak to jednou dopadne. Nemůžeme nic dělat, můžeme se spoléhat jen na Pána Boha. Zatím se vše daří, takže i konec bude dobrý.

Pozdravte všechny doma, zejména maminku. Řekněte jí, ať si nedělá starosti. Myslím, že všechny dny pro vás.

Pokud máte s Paulou (sic) spojení, moc ji zdravím.

Srdečně vás všechny zdravím
Váš Richard