digital guide

Die Ausstellung „Zeichnung und Verantwortung“ ehrt das umfangreiche und beeindruckend vielseitige Werk von Alexandra Kardinal und Volker Schlecht, die unter dem gemeinsamen Namen „Drushba Pankow“ deutliche Spuren in der deutschen wie auch internationalen Presse- und Verlagslandschaft hinterlassen haben. Einen Schwerpunkt der Ausstellung bilden einzelne Szenen aus der Lebensgeschichte des Pallottiner-Paters Richard Henkes.

Alexandra Kardinar & Volker Schlecht in Montabaur

Komiks o životě Richarda Henkese v koncentračním táboře Dachau? A Richard Henkes jako němý komiksový hrdina? Je něco takového vůbec možné? Komiks už dávno vyrostl ze svého dětství a nabízí čtenářům různé formy ztvárnění. V neposlední řadě rozhodujícím způsobem zavedl pojem grafický román americký kreslíř William Erwin Eisner svou knihou Smlouva s Bohem z roku 1978. Grafický román vytváří něco nového: kombinuje složitost vyprávění s obrazy a vytváří ilustrované vyprávění s komplexním dějem. Emancipace komiksu vedla k tomu, že vedle zábavných témat zpracovává i společensky relevantní události a dokumentuje historické materiály. Dílo Arta Spiegelmana "Maus" z roku 1970 označuje tento postupný přechod k dokumentárnímu komiksu.

Moderní komiks rozšiřuje své pojetí komiksové publicistiky na komiks-dokument, grafický dokument. V posledních letech se komiksy stále více stávají osvědčenými žánry dokumentace, které přispívají k práci s historickou a společensko-politickou pamětí. Na místo obvyklých hrdinských a fantastických komiksových postav nastupují životní příběhy a okolnosti reálných lidských postav. A možná právě komiks svou specifičností obrazové dominance a kombinace textu otevírá živé a dokumentární zprostředkování zvláštním způsobem. Sekvenční a informačně hutná kresba, kombinace detailního pohledu, syntézy a dlouhého záběru, stejně jako silný informační obsah vyprávění vytvářejí nový přístup k literatuře a historii.

Ilustrátorská dvojice Volker Schlecht a Alexandra Kardinar, která vystupuje pod uměleckým jménem "Drushba Pankow", zpracovala životní příběh otce Richarda Henkese jako grafický dokument. V dílech umělců, kteří milují historii, hrají zásadní roli sociální a politické aspekty. Volker Schlecht vytvořil storyboard grafického dokumentu a Alexandra Kardinar barevnou koncepci. Důmyslný rámcový příběh, strategie soustředěného vyprávění, expresivní styl kresby a střídmé použití barev, orientace na historická fakta a zapojení tradičních pramenů vedou k silně dokumentární ilustraci, která obsahově a designově neodpovídá běžnému tržnímu mainstreamu. Grafický dokument nepochybně vykazuje dokumentární nárok, tím spíše, že Volker Schlecht není v této oblasti nováčkem a čistě dokumentární materiál již vizuálně převedl pomocí animovaných filmů - Animovaný dokument. Na dvou dvoustranách v příloze Grafického dokumentu Volker Schlecht podrobně popisuje svůj intenzivní a pečlivý výzkum. Kdo by předpokládal, že se jedná o pouhý seznam pramenů v podobě použité literatury a internetových odkazů, bude překvapen detailním podáním základních dobových historických faktů na jednotlivých stránkách dokumentu: Pro Volkera Schlechta bylo stěžejní tvrzení dokumentu: "Chtěl jsem do příběhu interpretovat co nejméně své osobní fikce, abych neznehodnotil celek. " Výsledek tohoto intenzivního výzkumu a kreativní realizace přesvědčil i porotu Evropské ceny za design 2020, neboť grafický dokument "Und wenn die Wahrheit mich vernichtet" (A když mě pravda zničí) obsadil třetí místo v kategorii Kniha a redakční ilustrace.

Podobně jako přístup metodického herectví v dramatu - kdy chce herec ztvárnit svou roli mimořádně realisticky - popisuje Volker Schlecht práci v jeho případě jako druh metodické kresby. A čtenáři to vycítí. Rámec tvoří fiktivní postavy vypravěče a jeho ženy, založené na přísežných výpovědích. Prominentní osvětimský proces je háčkem, který probouzí vzpomínky na události v koncentračním táboře Dachau, a tedy i na Richarda Henkese, a uvádí tak do vlastního děje. V několika retrospektivách, které se odvíjejí od rozhovoru fiktivního vypravěče s Richardem Henkesem, jsou tematizována různá období života otce Henkese: péče o nemocného spolubratra Franze Xavera Salzhubera, Henkesovo vojáctví za první světové války, krizové období v semináři, působení ve Frankensteinu a Branitzu, zatčení a nakonec pobyt v koncentračním táboře Dachau až do jeho smrti. Rámcový příběh zároveň vytváří časový odstup od událostí v koncentračním táboře. To je důležité i pro čtenáře, který tak naopak získává odstup od osoby Richarda Henkeho, takže se nejeví jako přímý "hrdina", ale jako lidská bytost.

Rozhodující pro úspěšnou realizaci je promyšlená kombinace obrazu a textu. Řečové bubliny, vyprávěcí text, historické informace a úryvky z dopisů Richarda Henkeho tvoří narativní symbiózu s kresbami a kompozicí panelů. Dialogy jsou z pera Volkera Schlechta, který čtenáři soustředěně přibližuje složitý životní příběh otce Pallotina. Hlavní roli hrají dva aspekty životopisu Richarda Henkese, které jsou pro děj zásadní: Jaké události vedly k jeho zatčení a co je motivem jeho dobrovolné služby v uzavřeném bloku nemocných tyfem? Do centra pozornosti se pak dostávají zejména citace z dopisů. Odhalují lidsky sympatického Richarda Henkese, pohnutého vnitřními zápasy a odhodlaného. Pravděpodobně z tohoto důvodu se Drushba Pankow rozhodla nejen zařadit originální citáty na různá místa, ale umístit je výrazně na dvě dvoustrany: do korespondence s otcem Kentenichem a z doby pobytu v koncentračním táboře. Obě dvoustrany jsou na sobě vzájemně závislé, protože Henkes si v době krize v semináři velmi brzy uvědomil, "že nemohu nic dělat; ale je tu jedna věc, kterou mohu udělat: obětovat se pro druhé". Toto vědomé rozhodnutí stát se obětavým knězem se odráží v citacích dopisu z Dachau, i když nelidské existenční okolnosti jsou také pojmenovány. Scénář složitého životního příběhu je tedy od počátku koncipován směrem k vědomému rozhodnutí být obětavým knězem.

V tomto procesu nabývá obrazová rovina zvláštního významu, protože čtenář nahlíží na události očima autora, který nám ukazuje svůj obraz, svůj úhel pohledu a detaily děje popisovaného fiktivním vypravěčem a Henkesem. Čtenář se tak stává němým svědkem událostí. Volkeru Schlechtovi se s působivou vážností daří sledovat otázku, co vedlo k zatčení Richarda Henkese a co ho motivovalo k tomu, aby se do puntíku řídil svými slovy.

Vzhledem k dramatickému ději divák marně hledá jasné barvy jako v grafickém románu "Fräulein von Scuderie" od E. T. A. Hoffmanna, který navrhla Drushba Pankow - a právem. Dokumentární nárok a námět si žádají redukci a vedou k předpokladu střízlivé černobílé kresby. Místo toho je barevnost střídmá, téměř zdrženlivá. Zároveň se zdá, že barevnost je odlita z jedné formy: drobné nuance v barevných gradacích soustřeďují pohled na to podstatné a je obtížnější se od dění distancovat. Konfrontace se scenérií působí plastičtěji a reálněji. Barva ne vždy vyplňuje každý čtvereční centimetr panelů. Zůstávají mezery, které obnažují holou kostru kresby a na první pohled mohou působit nedokončeně. Zároveň právě tato barevná "prázdná místa" vytvářejí dojem, že divák při práci nahlíží kreslíři přes rameno a je tak vtažen přímo do děje.

To, že je kreslíř zároveň autorem - nebo naopak -, nemusí být nutně pravda. Volker Schlecht ve spolupráci s Alexandrou Kardinar ukazuje, že je možné napsat scénář s dokumentárním charakterem pro složitý nefikční příběh a zároveň vytvořit kresby, které zprostředkovávají vysokou míru autenticity.

Obětovat se pro bližního, nebo dokonce pro někoho vzdáleného, je jedna z nejneobyčejnějších věcí, kterých jsou lidé schopni. Namísto toho, aby se člověk staral především o zachování a předávání vlastních genů, jak očekává naturalistický světonázor, dokáže se rozhodnout proti záměrům přírody. Svoboda ve své nejvyšší podobě je svobodou oběti, řekl François Mitterrand na památku svého přítele, který po osvobození z koncentračního tábora Bergen-Belsen nešel domů první cestou, ale zůstal, aby ošetřoval spoluvězně, kteří onemocněli, nakazili se přitom tyfem a zemřeli. Nejznámější je Maximilian Kolbe, který šel do hladového bunkru v Osvětimi jako zástupce otce rodiny. Mnoho, velmi mnoho lidí je neznámých, kteří se ochranitelsky vrhali před ostatními nebo se věnovali péči o nemocné navzdory nebezpečí nákazy.

Mnozí z těchto pomocníků přišli o život například v pandemii korony. Jen v Itálii zemřelo na následky infekce Corona nejméně 204 katolických diecézních kněží. Mnohé z obětí se touto nemocí nakazily při plnění svých pastoračních povinností. A podle odhadů WHO zemřelo na celém světě na Coronu 115 000 pečovatelů. Každodenní světci, kteří svou obětavou službou pomáhali lidem a zvládli pandemii.

zleva: Mgr: Werner Demmel, biskup Dr. Georg Bätzing, generální sekretář Německé biskupské konference, Dr. Beate Gilles, velvyslankyně německé mise při Svatém stolci, Dr. Bernhard Kotsch. Foto: DBK/Elpers

Beatifikaci pallotina otce Richarda Henkese, který pochází z Westerwaldu, v limburské katedrále v roce 2019 lze chápat také jako poctu všem těmto neznámým. Henkes, který byl deportován do koncentračního tábora Dachau za kázání kritická vůči režimu, se nechal dobrovolně zavřít do bloku 17, aby ošetřoval spoluvězně trpící tyfem. Nakonec se sám nakazil a 22. února 1945 v Dachau zemřel. Mezi nemocnými, o které se staral, bylo mnoho Čechů, k nimž cítil zvláštní pouto, protože před deportací působil jako farář v dnešní ostravsko-opavské diecézi na severovýchodní hranici České republiky. Byl v kontaktu s českým knězem Josefem Beranem, který byl rovněž vězněn v Dachau a později se stal pražským kardinálem.

Výstava s názvem "A kdyby mě pravda zničila", která byla otevřena 17. října 2022 v Německém poutním centru v Římě, proto uctila otce Henkese, který je uctíván i v katolické církvi v České republice, jako mučedníka lásky a německo-českého přátelství. Ve velkém formátu byly vystaveny scény z mnohokrát oceněného grafického dokumentu, tedy obrazového příběhu, berlínského ilustrátora Volkera Schlechta a jeho hamburské kolegyně Alexandry Kardinar, kteří společně působí pod značkou "DrushbaPankow", o životě Richarda Henkese, který je nyní k dispozici i v českém překladu.

Školačky studující dokumenty k výstavě. Foto: Cornelia Steinfeldová

O úctě, které se Henkes těší i mimo svou domovskou diecézi, svědčili hosté a laudátoři, kteří se zúčastnili vernisáže připravené kurátorem Martinem Rambem pro limburskou diecézi: mimo jiné velvyslanci České republiky a Spolkové republiky Německo u Svatého stolce Václav Kolaja a Dr. Bernhard Kotsch.

Žáci Johannesova gymnázia v Lahnsteinu na Rýně a Katolického gymnázia Bernhardinum ve Fürstenwalde z berlínské diecéze, kteří přijeli se svými učiteli, měli možnost osobně se setkat s Volkerem Schlechtem, ilustrátorem a textařem, který byl přítomen jako čestný host.

Zleva: Mgr: Nikola Harsch, otec Alexander Holzbach SAC, Martin W. Ramb, Andreas Thelen-Eiselen, Volker Schlecht, Foto: Cornelia Steinfeldová

zleva: český velvyslanec u Svatého stolce Václav Kolaja a P. Alexander Holzbach SAC. Foto: Cornelia Steinfeld

A projekt limburské diecéze nyní přináší své ovoce i v České republice. Zahájení se zúčastnil také Dr. Tomáš Cyril Havel z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a učitelka náboženské výchovy Eva Muroňová. Dr. Havel přeložil grafický dokument do češtiny a zajistil jeho vydání. Spolu s Evou Muronovou se postará o jeho využití v katechezi a výuce náboženství.

Výstavu navštívil také biskup Dr. Georg Bätzing během návštěvy německých biskupů v Římě Ad Liminia spolu s německým velvyslancem u Svatého stolce Dr. Bernhardem Kotschem.